 MateřídouškaMateřídouška obecná je hojně používaná bylina s omamnou vůní, lidově nazývaná douška mateří, mateřinka, chodec, vonný tým. Libozvučné a konejšivé jméno této bylinky se stalo i názvem nejdéle vydávaného českého časopisu pro děti založeného v roce 1945 Františkem Hrubínem a původně ilustrovaného Josefem Ladou – Mateřídoušky. K této rostlině se pojí množství legend, pověstí a pověr, v dávných dobách jí byl připisován i magický účinek. Tinktury a oleje s mateřídouškou se používaly při balzamování mumií. Řekové ji zase pálili na posvátných místech a její dým měl posilovat bojovníky při válečných taženích. Maminky často dávaly mateřídouškový nálev dětem do koupele, aby prý byly silné. V květomluvě je mateřídouška symbolem odvahy, neutuchající lásky i fyzické odolnosti.
Zdravotní přínos
Mateřídouška se používá při nachlazení, chřipce, bolesti v krku, kašli, zánětu mandlí a průdušek, astmatu, potížích se spánkem a při bolestech hlavy. Pomáhá také zmenšit nervozitu, podrážděnost, stres, deprese. Zlepšuje trávení, odstraňuje nadýmání, katary a průjmy, pomáhá při žaludečních a střevních kolikách. Zevně lze mateřídoušku použít na špatně hojitelné rány, vředy, spáleniny od slunce, ošetření míst při bodnutí hmyzem, při bolestech kloubů nebo svalů.
Původ
Mateřídouška byla oblíbená již ve starém Egyptě. Vojenští léčitelé používali prášek z roztlučené nebo rozemleté natě divoce rostoucí mateřídoušky k zastavení krvácení. Staří muži v Aténách z ní společně s dalšími rostlinami připravovali voňavý krém, mazali se jím po koupeli, aby jim dodával přitažlivost. Římané zase využívali mateřídoušku při léčbě depresivních poruch a jako jednu z předních surovin ve voňavkářství. Ve středověku, v dobách křížových tažení, její obrázek vyšívaly dámy na šátky pro své rytíře, většinou v kombinaci se včelou. A konečně spolu s majoránkou, sporýšem a myrtou byla nedílnou součástí nápoje lásky, který vařily čarodějnice. Měla také chránit lidi před vším negativním. K nám se dostala ze Středozemí v 11. století. Dnes je rozšířena po celé Evropě mimo její nejsevernější části, ve střední a severní Asii, severní Africe a Severní Americe. Roste jak v horských oblastech, tak i v nížinách na travnatých stráních, loukách, mezích, na teplých vápencových podkladech, písčinách i na stepích.
 Pěstování
Mateřídouška miluje slunce, sucho a teplo. Dává přednost výživným, neutrálním, až slabě zásaditým půdám. Na zahradě je nejvhodnějším stanovištěm mírný svah nebo skalka, kde vytváří barevné voňavé polštáře. Mateřídouška je trvalka, která na jednom stanovišti vydrží až pět let. Její pěstování není nikterak složité, základem je ale kvalitní osivo. Vysévá se v březnu až dubnu. Lze ji ale namnožit i řízky. Nastříháme lodyhy a pod úhlem 30 až 40 cm je zapíchneme přímo do půdy. Horní třetinu necháme vyčnívat a hojně zaléváme, aby řízky zakořenily a nevyschly. Za rok mateřídouška obrazí. Od května do srpna se odstřihávají vrchní nezdřevnatělé části kvetoucí nati. Suší se ve stínu.
Využití
Mateřídouška je osvědčená léčivka s lahodnou vůní i chutí. Z kvetoucí natě se připravují nálevy, odvary, koupele, vína, tinktury, polštářky a sirupy. Současně je ale i vděčným kořením v kuchyni, nejčastěji v německé, francouzské a italské. Dokáže velmi snadno nahradit aromatičtější středomořský tymián, s nímž patří do jedné rodiny. Hodí se na přípravu všech dušených i pečených mas. V létě ji můžeme používat čerstvou do nejrůznějších salátů, pomazánek nebo omelet. Její poměrně intenzivní chuť dobře ladí především se slanými pokrmy. Využívá se také při výrobě likérů. V kosmetice je považována za královnu voňavkářství, extrakt z mateřídoušky se využívá jako přísada do bylinných krémů a pleťových vod pro citlivou mastnou pleť s komedony, rozšířenými póry a se sklonem k drobným zánětům a do přípravků určených pro mastné vlasy. Lze z ní připravit posilující aromatické koupele.
Recept
Polštářek z mateřídoušky
Dobře usušenou mateřídoušku nacpěte do plátěného nebo bavlněného polštářku. Zašijte ho, nebo zapněte zipem, a dejte mamince nebo babičce jako dárek, který jí zajistí klidný spánek.
|
